Adventní čas

Od té doby, co mám syna, vnímám tuto část roku úplně jiným způsobem. Dítě dává adventnímu času naprosto jiný rozměr, co by také člověk pro rozzářená dětská očička neudělal. 

Dekorace v obýváku, látkový adventní kalendář Tchibo, Sobík z Kiku a nad svíčkou rozpouštíme vost Yandee Candle s vůní vanilky, no není to pohoda? 

Už jsem se vzdala iluze, že vše v klidu stihnu, do konce listopadu budu mít nakoupené všechny dárky, naklizeno a vyzdobeno aby zbyl čas na naše předvánoční aktivity a cukroví. Dárky objednávám průběžně stále, a přestože není ani polovina prosince, již mám pocit, že ne vše stihne přijít. Úklid u nás probíhá každý den, tak tomu můžeme říkat vánoční úklid až do Štědrého dne. :-)

Cukroví začala péct a syn stíhá statečně ochutnávat. Když jsem o víkendu v rychlosti procházela bytem a snažila se vyhnout plechům s cukrovím, kostičkami Dupla, autíčky a zároveň popoháněla syna, aby si pospíšil, protože jinak nestihneme vyjít včas, došlo mi, že i když to u nás doma občas vypadá jako po výbuchu bomby, jsem šťastná máma a mám šťastné dítě.  

Koncem měsíce jsem se účastnila dílničky, kterou každoročně pořádá naše školka. Rodiče s dětmi mohou vyrobit adventní věnec, dekoraci na dveře nebo si jen popovídat v kolektivu. Převážně maminky tvoří, děti kolem pobíhají a konzumují perníčky. 

věnec vyrobený ve školce, dekorace a milované pečené kaštany

O první Adventní neděli jsme vyrazili na rozsvícení stromu u nás ve městě, nebylo to velkolepé, ale účel to splnilo. Děti to braly jako znamení, že se blíží Ježíšek, ale u nás to tak bylo, protože význam adventu syn moc nechápe. Večer jsme rituálně zapálili první svíčku na věnci, jak jinak, než doma vyrobeném. 

Uplynulou sobotu u nás byly trhy, kde vystupovala také kamarádky malá dcerka, v 9 ráno jsme byli již nachystaní a vydali se směrem k náměstí. V příjemné atmosféře jsme strávili dopoledne a k večeru se vydali na mikulášský pochod plný pohádkových bytostí, kde v cíli děti odříkaly Mikuláši básničku výměnou za sladkou odměnu.

krásný strom u nás ve městě, rohlíčky a perníčky, už pečeme :-)

V neděli jsme se vydali s babičkou a dědou na nákup vánočního stromu. Loni jsme měli smrček. Ten mi do bytu ale už nesmí. Když máme doma malé dítě, které si převážně ráno hraje na zemi, v kombinaci s chladnou podlahou prostě více topíte. Teplo a smrček se mi postaraly loni o zábavu v podobě nonstop zametání. Kdykoliv se syn stromku jen dotkl, jehličí padalo a padalo. Pár dní po vánocích již vypadal stromek jako kostra s ozdobami. Letos jsme přivezli krásnou a 2 m velkou (na malý byt až moc velkou) jedličku. Zatím zůstala u našich na zahradě, ale už se těšíme, až ji ozdobíme.  

Poslední uplynulou akcí byl Mikuláš 5. 12. v podvečerních hodinách na náměstí ve městě, kde žijeme. Syn měl velký strach z čertů, sladký balíček jsem tedy nechala doma, počítala jsem s tím, že se k Mikuláši přiblížíme tak na 5 m a půjdeme domů. Nakonec jsme statečně vydrželi, vyčkali frontu s básničkou a odcházeli s balíčkem sladkostí a ovocem, které nadělovali všem dětem. Po příchodu domů syn s mou pomocí, hledal za okny našeho domova balíček, který mu tam nechali čerti. S hledáním jsem však musela pomoci, tak moc se bál, aby tam nebyl schovaný čert, že by oželel i ty sladkosti :-).

Začátek adventního času se určitě moc povedl a s akcemi rozhodně nekončíme :-).     

  

 

x